Barbora Volfová a Edita Štrajtová:
When the escalator was rising, our eyes leveled with the second floor for just a while; we could see through the walls - could get closer it was like to sit on a tulip bed and realize the violence of our own nostalgia (2021)
Žít v době tekuté nás nutí plavat v neustálém ohlížení se, změnách a srovnávání. Být nejlepší se zdá být jedinou, avšak nedosažitelnou jistotou, která by nám dodala pocit důležitosti. Východisko nacházíme v ponoru do sebe, v introspekci. Jak ale vstoupit do sebe v momentě, kdy jsme si plně odvyknuli vnímat sebe sama ve jménu produktivity? Jak se neutopit v niternosti vnějších vlivů?
