Nezařazené projekty
OPEN CALL
Díla nebo návrhy zaslané do open callu k výstavní části Umění oceňovat, které nás zaujaly, ale jejich vazbu k hlavním tématům projektu považujeme za spíše okrajovou. Vzhledem k tomu, že jsme měli pro realizaci naší výstavy pouze omezený prostor a rozpočet, jsme některé zaslané projekty nezařadili.
Jelikož nám ale přijde důležitá i reflexe samotného formátu open callu jakožto nástroje výběru, ve druhé vrstvě projektu pojímáme open call co nejinkluzivněji a zveřejňujeme dokumentaci nerealizovaných děl prostřednictvím tohoto webu, který k edukaci o tématech výstavy slouží dlouhodobě.
kolektiv Auxig:
No man steps into
the same river twice
No man steps into the same river twice je environmentální zvuková reflexe prostředí kolektivu Auxig (Polina Khatsenka, Jan Krombholz, Barry Wan, Petr Hanžl) složeného ze studentů či absolventů Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Dodnes byla performance realizována za použití stereo zvukové soupravy a jedné projekční plochy, přesto mají členové kolektivu zájem o rozšíření zvukového pole do vícekanálové zvukové soupravy (4 až 8 reproduktorů) a velkoplošné vícekanálové projekce.
Elena Pecenová
Projekt má dvě části. První část je performativní. Je inspirovaná vzduchovým měchýřem ryb – tzv. duší, která je přidaná do gesta podávání rukou (při gratulaci). Obraz se skládá z několika párů performerů v civilním oblečení. Samotná situace asociuje plutí hejna ryb na místě. Druhá část je textová, je zamýšlená jako voiceover – hlas není ženský ani mužský. Text není čten linerárně, tak jak se nachází v příloze, ale kopíruje vlastnost, která je v samotném textu obsažená “Mé vnímání se skládá jinak, je mezerovité, ta prodleva ve skládání významu by pro tebe byla asi nesnesitelná.” Části se do sebe po úryvcích vlévají tak, aby bylo možné a srozumitelné pro diváka vnímat obě části samostatně. Celý projekt je zamýšlen jako zavěšené dílo bez autora a nemá ani název.
Ka3ka3
V rámci této výzvy bych ráda nabídla návrh živé performance pracující s otázkou hodnoty umění, ale i vlivem zvažování zhodnocení lidské populace ohledem na současné pandemické dění.
Je nutné umění brát jako odrazovou plochou pro jeho samotné, ale i samotnou společnost ve smyslu běžného života. Toto asi každý účastník věnující se, jakýmkoli způsobem, umění to ví. Přesto to považuji za důležité to připomenout především kvůli mému nabízenému návrhu. Skrze, nám již bohužel, dlouho zažitý obraz bych pracovala s zhodnocením „umění“. Tato věta je vlastně takovým nejhrubějším popisem živé performance.
Ale nyní detailnější osvětlení, ráda bych začala se zmíněným obrazem, který může spojovat civilní nemocniční prostředím s prostředím v galerií tzv. white cube sloužící jako scéna pro samotnou performance. Tento bílý prostor bude zaplněn opět bílými předměty/objekty připomínající již nějaké umělecké konání neboli instalaci. Byly by tu zastoupeny různá média jako malba (v tomto případě bílá plocha), socha (nekonkrétní objekt stojící na soklu), audio (monotónní zvuk do momentu zásahu) a světlo (bílé světlo, které se po určité době změní do ultrafialového, pravděpodobně, a tak pohled na prostředí bude jiný).
Bude hodně záležet na divákovi, zda ocení zhodnocení popsaného prostředí, tedy uměleckých děl, postavou v bílém. Ta na místo dorazí v overalu se zakrytou tváří netransparentním štítem a poveze před sebou vozík se zásobníky a stříkačkami. V tomto můžeme si vzpomenout na aktuální masivní očkování, které nemá obdobu. Očkování v případě lidské populace se jedná v první řadě o posílení organismu, ale v tomto případě se jedná o prostředkování něčeho, co lze považovat za umělecký akt. Ten se projeví po rozsvícení ultrafialového světla, poněvadž do objektu budou vstříknuty speciální barvy reagující na toto světlo.
Milan Jiřík: PET dílo
PES 5:
Jsme si tak blízko,
jsme si tak nebezpeční
Jedná se o záznam performance, která se odehrála v Praze 28. února 2021, pouhý den před uzavřením okresů a zavedením zatím nejpřísnějších protiepidemických opatření. Tato performance reagovala na situaci pandemie Covid-19. Setkali jsme se v centru Prahy oblečeni kompletně v bílém, s našepsovaným oblečením včetně bot a následně jsme při vzájemném blízkém kontaktu o sebe otírali různé barvy. Po krátkých úvahách volba barev padla na zelenou, žlutou, oranžovou, červenou a fialovou (tedy barvy stupňů protiepidemického systému ČR).
Na výstavě projektu Umění oceňovat bychom rádi promítali na stěnu záznam této performance, přičemž jako součást celé instalace chceme vystavit také naše oblečení – tak jak bylo pokryté barvami, když jsme toho dne skončili. Způsob vystavení oblečení bychom plně přizpůsobili prostoru, například jej můžeme pověsit na ramínka (na stěnu, či za sebe na věšák), položit na zem naproti promítanému videu atp.
Členové skupiny PES 5 jsou Barbara Váňová, Jakub Černý, Kristýna Bujárková, Kateřina Frgalová a Veronika Zpěváková.
Terry Mareček
Série pěti pláten s názvem ,,Mors aut aeternita – Smrt nebo věčnost, aneb symbolika lidské lebky''. V této práci se zabývám otázkami života a smrti, věčnosti, pomíjivosti a křehkosti bytí a také toho, že by si člověk měl života vážit.
Tomáš Blažek
Glitch, vytvořený na podkladě analytických dat z první vlny koronaviru Covid-19 na území České republiky, pohlíží na vývoj pandemie a infekci jako na infekci mapy i infekci zobrazování mapového podkladu. Rozemletí dat na prach se děje nejen v útržkovitém vnímání diváka, ale i v čase. Sekvence, promítaná na objekt ve tvaru hranic ČR, odpovídá době, kdy po vrcholu úvodní vlny pandemie se hustota nakažení snižovala, až téměř vymizela z mapy země. Opakující se sekvence nás však vždy vrací na začátek, a tak i do stále se opakující nehezké situace promoření, které i když vyprchá, opět se s plnou silou vrátí. Objekt, na který je video-mapping promítán, je řešen jako tabula rasa, nepopsaný list. Výtvarný obsah a vyznění je přítomno pouze tehdy, kdy dodáváme data.
Náhled videa na Giphy.com
